Psům se věnuji
již déle než třicet let a chovatelskou stanici jsem si založila
pod názvem UNTIS v roce 1973, kdy jsem se seznámila s plemeny, jako
například střední knírač, francouzský buldoček, pekingský palácový
psík. Nakonec Japan chin zvítězil na plné čáře. Když jsem japánka
viděla u chovatelů, nejprve mě při pohledu na něj zaujala hlava,
její tvar, oči černé jako korálky a jemný výraz. Svou přítomnost
mi dával najevo, ovšem bez známého štěkání. Mazlil se se mnou, ale
nebyl nijak vtíravý. Ke svým majitelům vzhlížel oddaně a s úctou.
V té době jsem si uvědomila, že toto plemeno, tento malý pejsek,
je to, co si zaslouží mou lásku a péči.
Mnoho lidí si ovšem myslí, že Japan chin nemá v lidské společnosti
místo, protože to je jen "malej smeták". Můj názor je
zcela opačný. Ano, člověka, který holduje velkým plemenům, nemůže
uspokojit jemný pejsek. Mám zkušenost, že kdo si jednou pořídil
japana, zůstává tomuto plemeni věrný po celý život.
"Dejte Japanovi možnost se prosadit a svět s nimi
Vám ukáže nový směr, nový smysl a vy budete šťastní, že máte pro
koho žít a že někdo žije pro Vás."
|
